Přes Krušné hory na kolech

5. září 2017 v 20:00 | Anůše |  Na cestách
Ahoj, dneska Vám přináším článek o skvělém prázdninovém výletu přes Krušné hory. Chtěla jsem také prozkoumat něco u nás v Čechách, jelikož většinou když cestuji, je to v zahraničí. A musíte uznat, že u nás je taky moc krásně. A tak jsme tentokrát zůstali u nás a projeli si nádherné Krušné hory na kolech. Plánovala jsem to někdy už od zimy, když jsem tam byla na běžkách a moc se mi tam zalíbilo. No a v půlce srpna se konečně na tuhle tour našel čas.


Přes celé Krušné hory vede magistrála číslo 23, od Sněžníku až do Chebu. Má nějakých 242 km. V tomhle směru jsme to i my jeli, jelikož Sněžník máme pár kiláků, přes nechutnej kopec od nás. No ono těch nechutnejch kopců bylo víc, přece jenom jsme jeli přes hory, takže ve finále byl výjezd z Děčína na Sněžník docela pohodovej.

Ještě než jsme vyrazili, chvíli jsem přemýšlela co všechno s sebou vzít. Do týdne jsme se museli vrátit, jelikož potom nás čekala cesta do Španělska, takže toho ve finále až tolik nebylo: cyklistický dres (triko, kraťasy, tílko), pár věcí na převlečení na večer, boty na převlečení (mám tretry), pláštěnka na mě i na tašky, spacák, karimatka, stan, vařič, základní nářadí, foťák, jídlo vždycky tak na dva dny (postupně jsme dokupovali), deník, láhve na vodu. Navíc jsme byli dva, takže společné věci jsme rozdělili. Každý měl tašky na zadním nosiči.

Bylo to krásný, ale také dost náročný. Pořád z kopce do kopce. Dopoledne, když jsem ještě měla sílu, to bylo fajn, ale pak mě to vždycky začalo tolik štvát. A i díky tomu jsme denně neujeli až tak moc kilometrů, jelikož v tomhle terénu je to úplně jiný.

První den jsme toho moc neujeli. Dopoledne jsme dobalovali a dlouho čekali, než přestane pršet. Za Děčínem jsme ještě asi půl hoďky čekali v autobusové zastávce, než se počasí opět uklidní. Sněžník jsme úspěšně zdolali a kolem páté dorazili do Tisé, kde jsme si v kiosku dali něco málo k jídlu a pokračovali do Petrovic. Tam jsme se zastavili ve Freeshopu pro něco na zub (po cestě jsme jich potkali ještě dost, jelikož jsme tak nějak skoro pořád jeli podél hranic). Dál to bylo pořád z kopce do kopce, přes malé vesničky. Užívali jsme si krásné výhledy. Nakonec jsme to zalomili po 50 kilometrech v lesíku u silnice mezi Krásným lesem a Adolfovem. Rozdělali jsme stan a uvařili "bezva" svíčkovou z pytlíku (tím jsme se tak nějak živili celou dobu).


Druhý den jsme se ráno vzbudili do pěkného dne. Asi v 9:15 jsme vyrazili dál. Přes Adolfov jsme sjeli do Fojtovic, pak vyjeli další kopeček a najeli konečně na cestu v lese. Byla jsem ráda, že jsme zas na chvíli mimo silnice, i když na nich nebyl skoro žádný provoz. Po cestě jsme udělali pár fotek, doplnili vodu ze studánky a vyjeli si "kopeček" na Cínovec. Jeli jsme kolem sjezdovky, kde jsme v zimě lyžovali a já vzpomínala na to, jak jsme si sjeli sjezdovku na běžkách a taky na můj zlomenej palec. Jeli jsme přes Dlouhé pole, kde jsou v zimě fakt parádní cesty na běžkování. Vodní nádrž Fláje nás lákala ke koupání, ale bohužel je tam rekreace zakázána jelikož je to zásobárna pitné vody. Ale kousek za nimi jsme potkali krásný rybníček, kde jsme se umyli. Z Mníšku do Nové jsme jeli dlouho z kopečka, normálně si to užívám, ale teď mě děsila ta představa, že potom zase určitě pojedeme nahoru. A taky že jo! Až na horu Sv. Kateřiny - hnusnej kopec. A zase nahoru dolů, kolem Kalku až na šílenou hlavní, která vede z Chomutova do Německa, po který jsme chvíli museli jet. Už jsem těch kopců měla plný zuby a tak jsme pár kilometrů od téhle silnice zastavili a postavili stan na naprosto ideálním místě - byli jsme přepadeni létajícími mravenci. Máme 81 km.




Ráno nás vzbudili tatry, které jezdili pořád sem a tam, jelikož tu dělali novou silnici. Jeden řidič nás dokonce informoval předem. "Tak co jak se vám spalo? Jsem vás tam viděl." První vesnice, kterou jsme dnes projížděli, byl Měděnec. Potom nás čekalo opravdu nekonečné stoupání až ke Klínovci. Pod sjezdovkou jsme si dali parádní menu: čočkovka, svíčková, desert za skvělých 129,-. Naprosto ideální jídlo před výjezdem těsně pod Klínovec. Sjeli jsme do Božího daru a pokračovali zase nahoru dolů přes Horní Blatnou, Jelení, Rolavu. A odsud nás čekal úžasný a dlouhý sjezd až do Kraslic. A tady jsme poprvé trošku zabloudili, místo do Lub jsme jeli málem do německého Klinghenthalu. To bylo aspoň po rovině, jelikož když už jsme jeli správně do Lub, zas to byly kopce. Kousek za vesnicí jsme rozdělali v lese stan. Chtěli jsme jet ještě chvíli, ale museli jsme lepit roztrhlou tašku. Tachometr hlásal 96 km.



Čtvrtý den a poslední kilometry na magistrále. Už žádné dlouhé kopce. Po silnici jsme dojeli do Plesný a pak pěknou lesní cestou do Skalné. Po silničkách jsme pokračovali přes Františkovy lázně až do Chebu. Nikdy jsem tu nebyla a musím říct, že je to pěkné město. Koukli jsme na Skalku, nádrž kudy protéká Ohře, podél které teď pojedeme až do Litoměřic, kde se vlévá do Labe. Měla jsem radost, že máme za sebou ty kopce, které byly sice krásné, ale chvílema otravné. Také mě těšil ten pocit, že jsme 23 zvládli! Z Chebu jsme pokračovali po cyklostezce číslo 6. To se krásně jelo. Až do Karlových varů to bylo parádní, jelikož tam byla opravdová cyklostezka. Potom se jelo opět po silničkách. Stan jsme rozbalili někde na louce kousek od Stráže nad Ohří. Šťastných 111 km.





Pátý den nás překvapila rosa, byla všude a bylo jí hrozně moc, takže jsme pak u oběda sušili stan. Čekal nás sjezd přes louku a les do Stráže a potom mírnými kopečkami přes Klášterec nad Ohří do Kadaně. Tady jsme nakoupili ještě nějaké jídlo a u řeky si uvařili oběd. Na téhle cestě jsem byla na spoustu pro mě ještě neprobádaných míst. Nádrž Nechranice na řece Ohři byla jedno z nich. U hráze jsme zastavili a chvíli jen tak relaxovali u vody. Chtěli jsme se i vykoupat, ale nakonec jsme to odložili a umyli se až dál v Ohři, která byla zrovna neskutečně studená. Do Žatce jsme jeli šutrovitou cestou kolem vody. A tady jsme podruhé trochu zabloudili a chvíli nám trvalo, než jsme se vymotali z města, značení tu mají dost matoucí. Pokračovali jsme vesničkami do Loun. Všude se zrovna sklízel chmel. Tohle město nemám moc ráda a tak jsme ho co nejrychleji projeli a v Počedělicích kousek od mostu u řeky jsme to zapíchli. Poslední noc ve stanu, zítra už budeme hezky spinkat v postýlce. 91 km.



Poslední den jsem byla už celkem rozlámaná a začínala se těšit domů. Cesta opět vedla vesnicemi, které by se na mapě hledalo trochu hůř. Chvíli jsme jeli i lesem, což bylo hrozně příjemné. Po 45 kilometrech jsme dojeli do Litoměřic a opustili řeku Ohři. Říkali jsme si, že to teď domů už bude fofr, ale cesta nám moc neubíhala. Foukal protivítr a mně zas šíleně chytaly záda, takže nálada byla nic moc. To bylo poprvé, co mě to vyloženě fakt nebavilo. V Děčíně jsme se ještě stavili na kofolu a celý už rozlámaný dojeli šťastně domů.


Dokázali jsme to. Měla jsem skvělý pocit. 541 kilometrů v nohách. Padla jsem do postele a po chvilce už přemýšlela, kam bychom mohli zase vyrazit příště. Je to parádní a rozhodně doporučuji. Cestujete zadarmo, šetříte životní prostředí, hýbete se a můžete si svobodně zajet, kam chcete a je to rychlejší jak chůze. Tak taky někam vyražte!!!

Pohybu zdar.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Žolanda Žolanda | E-mail | Web | 5. září 2017 v 21:47 | Reagovat

Bezva fotky.. myslím, že teď už vím, co mě čeká za další výlet.. skvělý tip díky ;)

2 padesatka padesatka | E-mail | Web | 5. září 2017 v 22:29 | Reagovat

Máš můj obdiv, fotky krásný. Jo, máme tu hezky...:)

3 Anůše Anůše | 7. září 2017 v 17:31 | Reagovat

[1]: Tak to je super, že jsem tě inspirovala!

[2]: Děkuju. Jo je tu spoustu krásných míst, který je třeba také prozkoumat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama