Naše Rumunské putování 2016

18. srpna 2016 v 20:37 | Anůše |  Na cestách
Přesně po třech letech jsem se vrátila do téhle krásné země. Když se řekne Rumunsko, někdo si možná představí zemi, kde by moderní člověk neměl co pohledávat. Je sice pravda, že čas tam plyne trochu jinak než u nás, ale o to je to tam kouzelnější. Někdo by možná měl i strach z toho co jsou rumuni vlastně zač, ale můžu vám říct, že to jsou hrozně milí lidé. O tom jaké pocity ve mě zanechala návštěva tenhle kousek světa, bude dnešní článek. Pro mě se Rumunsko stalo docela srdeční záležitostí a vím, že se tam vždycky budu ráda vracet.

Jak už možná víte, miluju hory. Dovolená u moře spojená s válením se, není nic pro mě. Já potřebuji pohyb, dobrodružství a i třeba trochu nebezpečí a přesně tohohle se dá v horách dosáhnout. Už když jsem tam byla před těmi několika lety, hrozně se mi tam zalíbilo a já si začala uvědomovat, co mě vlastně baví. Letos to tak krásně vyšlo - vydala jsem se z hor přímo do hor. Z australských Alp do rumunských Karpat.

Jela jsem tam s mojí skvělou kamarádkou Karčou, která má se mnou hrozně moc společných zájmů a taky s mojí mamku. Společně jsme se přidaly k super partě, která do Rumunska jezdí každoročně už spoustu let...

Doufám, že se vám tenhle článek bude líbit, jelikož já ho píši s hřejivým pocitem u srdce. Moje cestovatelská duše je naplněná.


Den 1. - Je pátek 5. srpna a my se vydáváme na cestu. Budíček máme na nechutnou čtvrtou hodinu ranní. Z postele mě, ale dostává ta myšlenka, že konečně vyrážíme. Společně s naší partou jedeme dodávkou. Čeká nás asi dvanáctihodinová cesta, přes Slovensko a Maďarsko. Večer se setkáváme ještě s dvěma kamarády, kteří jeli jiným autem. Ve vesnici si dáváme naše první rumunské pivo a přespáváme v kempu, kam nás milí občané poslali.


Den 2. - Ráno nikam nespěcháme. Naše kamarádka slaví dneska narozeniny a tak jdeme do vesnice do místního magazínu, kde se včera popíjelo a připíjíme si na její zdraví koňakem. Po nějaké době konečně vyrážíme, s krosnami na zádech do hor. Je pěkný vedro. Po cestě naštěstí teče potok ve kterém se můžeme ochladit.
Prvních pár kilometrů šlapeme po zpevněné cestě a potom odbočíme na cestičku, která vede skrz salaš až ke cabaně Vlădeasa, kde dneska spíme. Užívám si první výhledy na nádherné hory. Dneska jsme vystoupali do 1430 m.n.m. Večer vaříme houby, které jsme po cestě našli a setkáváme se s našimi rumuskými kamarády.




Náš houbový úlovek

Den 3. - Probouzíme se do dalšího krásného dne. Jsme rádi, že nás nezastihla bouřka, kterou jsme včera večer viděli v dálce. Rostou tu hrozně velký borůvky a my se jich hnedka po ránu pěkně přejídáme. Dneska vycházíme o něco dřív jak včera, ale ani tak to není žádná brzká hodina. Vždycky se musí na někoho čekat. Jako první, nás čeká prudký krpál na meterologickou stanici nad Vlădeasou. Počasí nejdřív vypadalo dost dobře, ale nahoře byla pěkná mlha, naštěstí však nebyla zima. Pokračujeme dál, po červeným pruhu, kousek přes les, kde nacházíme zase spoustu hub. Za lesem se napojujeme na modrý pruh a pokračujeme dál po hřebenech.
Po cestě potkáváme obrovské stádo ovcí, které hlídá spousta psů z kterých šel chvílema i strach (a to se normálně psů nikdy nebojím). Večer rozděláváme stany někde pod hřebeny. Přichází na mě můj první zdravotní problém, skříply se mi záda, sotva se můžu hýbat a usínám se strachem, že zítra neunesu svůj batoh.

I s tou mlhou ty výhledy dokázaly být kouzelné...





Den 4. - Po probuzení stádem bečících ovcí si s Karčou vaříme jako pokaždé ovesnou kaši, dneska plnou sladkých borůvek. Moje záda jsou na tom o něco líp, naštěstí mám s sebou dobrého kamaráda Nimesila, takže si hnedka jednoho umíchám. Pod práškama se hnedka jde o něco líp. Jdeme ještě kousek po hřebenech a pak se na rozcestí rozhodujeme kudy na Padiš - buďto dál po hřebenech nebo soutězkou. Jsem hrozně ráda, že nakonec vyhrála ta druhá možnost.
Sestupujeme do údolí, kde se trochu ztrácíme. Pokračujeme chvíli lesem po neoznačené cestě, směr furt tak nějak máme a doufáme, že brzy narazíme na správnou cestou. Alespoň to bylo takové menší zpestření, jít chvíli zarostlým lesem a né pořád trapně po vyšlapaných cestách... Stejně rychle jako jsme se ztratili, tak jsme se zase našli. Nacházíme cestu, která vede do soutěsky Cetatile Radesei. Jdeme úzkou pěšinou, do kopce, skáčem přes kameny, podlejzáme spadlé stromy. S batohama na zádech je to docela náročný. Před námi se po chvíli zjeví jeskyně, kterou hnedka prozkoumáváme. Vevnitř je to parádní.
S Karčou uháníme napřed a zastavujeme se u obrovské skály. Jen co jsem ji spatřila jsem veděla, že na ní musím vylézt. Nahoře to bylo neskutečný! Vrchol byl jen několik metrů široký, sotva jsme se tam postavily dvě vedle sebe a pak následoval obrovský sráz dolů. Je to neuvěřitelnej pohled. Jsme v našem živlu, miluju vejšky, ostatní to trochu děsí, ale my tam běháme a skáčeme, jako kdyby pod námi nic nebylo. Z tohohle jsem hrozně nadšená a to ještě nevím, že mě čeká ještě něco úžasnějšího.
Ta soutěska mě hrozně překvapuje. Před námi se zjevuje jeskyně, ve které teče potok a po stěnách jsou řetězy na uchycení. Potok je úplně průzračnej a vytváří nádherný útvary, jen těžko se to dá popsat. Procházet to tam je fakt parádní zážitek. Vůbec se mi z té jeskyně nechce vylejzat. Nyní nás čeká už jen posledních pár kilometrů na Padiš.
Pohled na kdysi mini vesničku s asi tak třema chatrčema všechny překvapil. Pěkně se to tam rozrostlo. Přibyl hotel, asfaltka a několik rozestavěných domů. Už i sem pomalu, ale jistě proniká civilizace. Naše první zastávka po dlouhé cestě je Magazin ABC. Vychutnáváme si zasloužené pivo. Po dopití se přesouváme k bábě a dáváme si konečně čorbu (rumunská polévka), tolik jsme se na ní všichni těšili. Stany stavíme na nádherném paloučku mezi stromy, u potoka. Večer se paří. Dáváme si piva a všechen možný alkohol, který kdo donesl. Vyprávíme si a povídáme. Hrozně si to užíváme a smějem se až nás břicha bolí.



Průzkumnící jeskyní



Na vrcholku oné nebezpečné skály


Jeden ze vstupů do soutěsky

Cesta na Padiš


Padiš

Den 5. - Na dnešní den je naplánovaný rest day, což je hodně dobrý nápad po včerejší párty. Kluci odjždí opravovat upadlý vejfuk u auta a holky zůstávájí v táboře. S Karčou jsme dostaly za úkol postavit baráž(přehradu) na potoce. Už od večera se na to těším, jelikož mě baví něco stavět. Vytvořili jsme úžasný dílo! Díky baráži se hladina o dost zvedla a vytvořila se tam taková vana ve který jsme se mohli koupat. Všem se to hrozně líbilo.
Po zbytek dne se válíme, odpočíváme a až k večeru vyrážíme na obchůzku kolem Padiše. Zastavujem se u báby "Plačenty" na plačenty(placky z těsta podobnému langošovému, plněné bryndzou nebo borůvkami) a pálenku Afinátu z borůvek. Po posilnění pokračujeme dál. Vylézáme na kopec s kapličkou na vrchu odkud je nádherný výhled na celé okolí. Užívám si ten pocit, když na zádech nemám těžký batoh, běhám jako blázen všude kolem. Dolů sebíháme po louce až k hospodě, kde zase zakončujeme náš den.



Výhled na celý Padiš z kapličky


Den 6. - Chtěli jsme se původně vydat na výlet už dopoledne, ale překvapil nás déšť. Po nějaké hodině to ale naštěstí ustává a my můžeme vyrazit. Chvilku po dvanácté už přecházíme Padiš a míříme směrem k Cetățile Ponorului.
Scházíme po kamenech, které po děšti hrozně kloužou a já každou chvíli čekám jak se tam někde rozsekám. Nakonec to zvládám hravě a po nějakém čase se před námi objeví louka plná lidí, aut a stanů. Řikáme si, že to tu vypadá skoro jak někde na fesťáku, jen stage chybí. Později pochopím, proč sem jezdí tolik lidí, protože kdo by tohle nechtěl vidět...
Chvíli pokračujem po zpevněné cestě a potom následují zasadiše kluzké kameny. Scházíme dolů k neuvěřitelně úžasnému útvaru. Občas se objeví i nějaký řetěz a já si připadám jako na ferratě. Před námi se objevuje obrovská skalní brána - nějvětší v Evropě. Ten pohled je fascinující. Koukám na to a nechápu jak něco takovýho, mohlo vůbec vzniknout. Dostáváme se až úplně dolů, kde se brána zužuje a dál pokračuje velká jeskyně, ve které teče řeka.
Prolézáme tunelem mezi kamenama do nitra jeskyně. Všude je hrozně moc vody, ale kameny jsou dostatečně velké a kousek od sebe a hlavně nekloužou(!), takže se dá po nich skákat. Ani nevím jak daleko už jsme, ale vedle nás se objevuje velikánské skalní okno. Zřetelně vidíme, že jeskyně je ještě hodně dlouhá, a i když bych ji hrozně ráda chtěla projít celou, musíme se vrátit. Tak třeba zase někdy přístě.
Vylezáme opět nahoru a po náročném výletu se občerstvujeme výbornou čorbou v cabaně. Ještě nás čeká jeden ukáz. Vybíháme další kopec a před námi se zjeví asi ta nejkrásnější louka jakou jsem kdy viděla. Všichni se kochají výhledem, já ani nevím co na to říct. Možná jen to, že takhle by si člověk dokázal představit ráj na zemi. Sestupujem dolů a jdeme kousek podél řeky. A najednou řeka končí. Tohle jsem opravdu nečekala. Voda se ztrácí v zemi, prostě konec a nic. Vidět hnedka za sebou tak neskutečný věci je dechberoucí.

Největší skalní brána v Evropě

Zajímalo by mě, jestli někde existuje hezčí louka

Konec řeky, veškerá voda se ztrácí v zemi


Den 7. - Zatím se mi tady v horách spalo vždycky hrozně dobře, měla jsem tvrdý spánek plný zajímavých snů, dneska se to však trochu prolomilo. V noci přichází silný déšť a já se neustále budím s pocitem, že je všude kolem mě mokro. Bohužel to nebyl jen pocit, měli jsme mokrý snad úplně všechno.
Špatné počasí pokračuje i ráno a nám se ani nechce vylejzat ze stanů. Nepříjemný déšť navíc provází hustá mlha a zima. Zkazilo nám to plány, chtěli jsme jít objevovat další jeskyně. Místo toho si děláme čaje pod smrky a snažíme se alespoň trochu zahřát. Kolem poledne vyrážíme na Tour de pub na Padiši. Nejdřív se jde k bábě, potom do hotelu, kde je příjemné teplo a sucho, odtud se pak šlo do místí nákupní zóny u bačů a končí se zase v hotelu, kde se popíjí až dlouho do večera.
Je velká škoda, že se dneska nikam nemůžeme vydat, ale i tak se za celý den bavíme, protože když je člověk s partou dá se vždycky něco vymyslet. Jelikož jsme dobří trempové, tak se nám dokonce daří v noci po návratu z naší tour rozdělat oheň. Dřevo je dost mokrý a tak to není žádnej mega oheň, ale na zahřátí stačí.
Snažím si užít poslední večer z touhle partou. S mamkou a Karčou zítra pokračujeme společně s lidma z cestovky Alpina. Nějak jsme se totiž potřebovaly dostat domů. Naši kamarádi totiž razí ještě na fesťák do Banátu, kam my nejedeme. No a čirou náhodou jsme tady potkali Čechy, s kterýma jsme si domluvily cestu domů.



Den 8. - Ráno se budíme do neskutečné zimy. Chvílema mám pocit, že snad v noci mrzlo. Rychle balíme stan a bežíme se ohřát na sluníčko.
Kolem deváté hodiny nasedáme do autobusu a pokračujeme dál s naší novou partou. Jedeme busem asi dvě hodiny, na místo kde to vůbec neznám. Později se dozvídám, že jdeme asi dvacetikilometrovou tůru přes horu Velký Bihor. Počasí nejdříve vypadá dost slibně, ale čím víc stoupáme tím více mlhy, mraků a zimy se začíná objevovat. Jakmile se mraky občas potrhají a ukáží nějaké panorama, všichni vytahují foťáky a fotí o sto šest. Vůbec se tomu nedivím, ten výhled na hory je totiž nádherný.
Na vrcholku hory Velký Bihor je tolik mlhy, že pomalu ani nevidíme vysílač před námi. Navíc tu hrozně fouká a tak se moc nezdržujeme a pokračujeme dál. Jakmile začíná klesání i počasí se opět lepší. Konečně se pořádně objevují ty parádní výhledy. Cesta dolů, převážně po štěrkovité cestě, je dlouhá a mě z toho začínájí pěkně bolet chodidla. Celou dobu se kocháme krajinou a u toho ožíráme maliníky a borůvčí. Večer stavíme stan u penzionu, kde přespávájí ostatní a společně s nimi si dáváme večeři. Je to velké zpestření po těch všech instantních, jednoduchých jídlech. Večeře je o třech chodech a je naprosto luxusní.







Den 9. - Po včerejší večeři jsme pevně rozhodnuté, že si v penzionu dáme i snídani. Nestačím se divit kolik jídla se u stlu objevuje. Je to formou švédskejch stolů a já mám v plánu ochutnat úplně všechno. Je tu zelenina, šunky, salámy, sýry, párky, nejrůznější druhy salátů, vajička snad na všechny způsoby, výborný domácí chléb, místí máslo, marmelády a já nevim co všechno ještě. Od každého si davám trochu a slušně se přejídám. Řikám si, že to tu přece nemůžu nechat, navíc chci ochutnat všechny místí speciality.
Po vydatné snídani se vyráží na poslední výlet v rumunských horách. Po cestě se mi přihodí zajímavý zážitek. Jdu si podél silnice a najednou před sebou vidím název restaurace Mama Uta. Něco mi to hrozně připomíná. A pak mi to dochází! Vždyť já jsem tady už byla. Před těma třema rokama, jsme tady spali a dávali si tu pizzu. Mám z toho hroznou radost a nadčeně to vyprávím Karče.
Vylejzáme kopec a pokračujeme kolem napůl opuštěných salaší až do vedlejší vesnice. Máme namířeno do jeskyní Zgurăști. Další fascinující jeskyně na prozkoumání. Člověk se musí vyškrábat do strmého kopce aby spatřil tu nádheru. Myslím, že né každý o tomhle místě ví, což mi přijde fajn. Když se před námi zjeví velká propast, koukám na to zase s vykulenýma očima. Neskutečný. Sestupujeme dolů a obdivujeme tenhle útvar.



Vstup do propasti

Na odpoledne je naplánovaný už jen odjezd domů, se zastávkou v Baile Felix v termálních lázních. Zasloužený odpočinek a relax po aktivní dovolené. Vůbec se mi nechce domů. Je mi hrozně líto, že už to skončilo. Na druhou stranu mám strašnou radost, že jsem prožila tak fajn týden v horách a vím, že z těhle zážitků budu těžit ještě hodně dlouho. A hlavně se budu těšit na další cestu do téhle skvělé země. Můžu to tu všem jen vřele doporučit :-)

Tak co máte někdo o Rumunsku stále špatné mínění?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kalypsó Kalypsó | E-mail | Web | 18. srpna 2016 v 22:09 | Reagovat

Na fotkách to vypadá překrásně! Nevěřila bych, že v Rumunsku je tak hezky! :)

2 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | Web | 19. srpna 2016 v 11:58 | Reagovat

Ach, tam jsem byla asi před pěti lety...dodnes na to vzpomínám. Zajímalo by mě, jestli je tam pořád ta samá plačintová bába nebo jestli už předala živnost někomu jinýmu..:)

3 Anůše Anůše | 22. srpna 2016 v 9:17 | Reagovat

[1]: Je to tam opravdu nádherný :)

[2]: No prý tam kdysi byly dvě, které mezi sebou spupeřily a teď už tam byla jen jedna, prej ta lepší 😄 A jinak všechno se tam každým rokem měním, jsem hrozně ráda, že na to vzpomínáš, já budu taky..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama