Jak jsem si zaběhla svůj první půlmaraton

23. dubna 2016 v 19:20 | Anůše |  Ze života
Jsem tak neskutečně nadšená, namotivovaná a endorfiny bych mohla rozdávat. Tak přesně takhle bych asi popsala můj dnešní zážitek na 21 kilometrové trati.
Natěšená jsem byla hrozně moc, nervozita mě vůbec nedohnala (možná na startu, na pár vteřin..) a jediné co mě trápilo byla moje už 14ti denní otravná a stále neustupující rýma, díky který jsem byla furt zpruzená nebo unavená. Řekla jsem si ale, že to prostě dám, že mě žádná rýmička nezastaví, jelikož na tenhle okamžik jsem čekala dlouho a těšila se jak malý dítě na Vánoce.


Půlmaraton se konal v Děčíně a byl to už druhý ročník(minulý rok jsem se zúčastnila 5 km běhu, který je součástí). Jsem hrozně ráda, že i u nás se konají takovéhle akce.
Letos jsem navíc do běhání zapojila i mojí mamku, která neustále vypráví o tom, jak jako malá furt běhala, že měla spoustu rekordů a tak. No chtěla jsem v ní objevit její mladší já a tak jsem jí jako dárek k narozeninám dala registraci na pětikilometrovou trať. Musím říct, že mě překvapila, čas měla skvělý a jsem hrozně ráda, že do toho šla!

Na trať se se mnou vydala i moje nejvíc nejlepší parťačka na běhání, Karča, která jde vždycky do všeho se mnou. Jsme stejní blázni, kteří chtěj zkusit úplně všechno. Sice mi vždycky uteče (a taky mi vždycky slibuje, že dneska DOOPRAVDY poběží vedle mě..), ale stále věřím, že ji třeba jednou doženu, i když to je docela nereálný...

A jak jsem si vlastně na trati? Musím říct, že docela dobře! Bála jsem se sice toho, že mě to nebude moc bavit, jelikož to byla furt rovinka a navíc zpátky se běželo stejnou cestou a to já nemám úplně ráda. Ale aspoň jsem věděla co mě čeká, a ve finále to až tak špatný nebylo. Taky jsem se trošku obávala, že mě bude třestit hlava a někde to se mnou sekne, ale to se naštěstí nestalo.
K první občerstvovací stanici (5,5 km) jsem běžela pomalu a v klidu. Hooodně lidí mě předběhlo, ale to mě až tak netrápilo. V hlavě jsem měla totiž jedinou větu: Hlavně nepřepálit start! Hodinky mi ukazovaly asi 32 minut. Voda mě neskutečně osvěžila a já začala trochu protahovat kroky. Moje neustálé smrkání, mě ale pěkně štvalo.
Uběhlo několik minut a už jsem začínala potkávat první blázny (jenž samozřejmně neskutečně obdivuju!), kteří si to už klusaly zpátky. Soustředila jsem se na svůj dech, kroky a co nevidět jsem doběhla do poloviny trati, hodinky ukazovaly pár minut po jedné hodině. Ten mezičas se mi líbil. Teď trošku přidám a třeba to dám do 2 hodin. To by bylo super, ale bohužel, nesplnilo se mi to.
Po cestě zpátky to pěkně foukalo a já měla pocit, že mě to hrozně zpomaluje. 15. kilometr - 1:35:40 a už mi bylo jasný že to bude určitě přes 2 hodiny. Pořád mě ale nic nebolelo, jenom trochu achylovky a chodidla z toho tvrdého povrchu. Krize přišla až v posledních dvou kilometrech. To se mi vůbec nelíbilo. Najednou jsem si připadala hrozně unavená a z hlavy jsem nemohla dostat myšlenku na to, jakej hroznej hnus to je. Už jsem neměla nejlepší tempo. Ale pořád jsem to nevzdávala, jelikož můj největší cíl byl prostě to dokončit!
Doběhla mě jedna holčina, která mě docela nakopla, jelikož jsem se nechtěla od ní nechat předběhnout (to mi vždycky hodně pomůže!). Posledních několik metrů před bránou borců, jsem se už nějak ani pořádně nemohla nadechnout, jelikož jsem to pěkně vypálila. Ale doběhla jsem!
V cíli na mě čekala už Karča a já byla hrozně šťastná. Po tom co jsem se vydýchala a vypila spoustu kelímků vody, mi to došlo. My jsme to daly! Měla jsem užasnej pocit a byla jsem na nás hrozně hrdá.
S mým výsledným časem 2:10:28, jsem spokojená. Teď jsem ale totálně namotivovaná, to přístě dát pod ty dvě hoďky. Už prostě myslím zase na to, kdy si to dáme znova :D

Tuhle akci chci rozhodně navštěvovat každoročně! Bylo to prostě parádní. Miluju tu atmosféru, ty naspídovaný lidi, ty emoce všude kolem. Protože každý co tam byl, má nějaký příběh, nějaký důvod proč tohle dělá. Ať už byl jakýkoliv, určitě nás všechny spojovalo jedno - ten nepopsatelný zážitek po doběhnutí!
Miluju ty pocity, miluju tu bolest, miluju běhání!
Upocených selfíček není nikdy dost!
Mějte se a hejbejte se :-)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kate Kate | Web | 31. května 2016 v 9:42 | Reagovat

Jeeee taky miluju běhani! A dobrej čas :) priste to bude vsechno zase lepsi, moc držím palce! A krasny blog, fakt moc hezky:)

2 Leník Leník | Web | 2. června 2016 v 12:15 | Reagovat

Jsi skvělá! Také ráda beham. V dubnu jsem byla se sestrou na Koloběhu.

3 Anůše Anůše | Web | 5. června 2016 v 18:58 | Reagovat

[1]: [2]: Děkuju vám moc :-) A jsem ráda, že vás běhání také baví!

4 Lili Lili | Web | 8. června 2016 v 10:39 | Reagovat

páni, to je super, máš můj obdiv, já bych něco takového nikdy neuběhla :D
Sice jsem trochu běhat začala, ale pořád to je spíš z poloviny chůze, ale pořád doufám, že jednou třeba nějaký závod zaběhnu. Držím ti palce jak v běhu tak i v blogu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama