Jeden z nejlepších pocitů, co může být

10. května 2015 v 9:39 | Anůše |  Ze života
Stojím na startovací čáře. Jsem trochu nervózní, ale uklidňují mě úsměvy lidí kolem mě a hlavně má kamarádka po boku. My to zvládnem, řekly jsme si!
10, 9, 8, 7, 6, 5, 4, 3, 2, 1 a vybíháme!
Moje nervozita v zápetí opadá, cítím se skvěle. Běžím si své tempo a snažím se šetřit síly na později. Běží se 7 koleček a každej si to sám počítá, takže mě to celkem děsí, že to nějak spletu. Už v prvním kolečku mě chytá lehká křeč do ramene, ale naštěstí to v druhém už opadá. Předbíhám pár lidí, naopak někdo předbíhá mě, klasický závod.
Jediné na co jsem myslela bylo správné dýchání a pak kolikáté asi běžím kolečko. Hrozně mě to mátlo, i když jsem podvědomně věděla, že si to na prstech počítám správně.
Ve čtvrtém kolečku se mě jedna závodnice ptá kolikáté běžím kolo, jsem zase zmatená, ale shodly jsme se na tom, že obě běžíme čtvrté. Běžím, předbíhám ji, podél tratě mi fandí nějaké děti, občas mě někdo vyfotí, ty výrazy opravdu musejí stát za to!!!
A ani se nenaději a už je tady předposlední kolečko v kterém jsem trochu zpomalila abych to poslední mohla doběhnout naplno.
A zase předbíhám několik lidí...
V posledním kole běžím po boku nějakého týpka.
"Honem utíkej. Dělej. Máš skvělej čas. Budeš na sebe pyšnej. Honem, přidej tam ty ruce! Zrychli tempo..." řval na něj snad půlku kola nějakej druhej týpek. No a já si připadala jako kdyby to řval na mě. A tak jsem si představovala, že podporuje mě a že do toho musím dát zbytek sil! A předbíhám ho a najednou už jsem v cíli.. Nějak to rychle uteklo! Můj vysněnej závod na 5 kilomentrů, kde jsem poprvé běžela sama za sebe a né za školu, byl najednou za mnou.
Celá rudá, spocená pozoruji ostatní dobýhající.
A co nevidět už vyvěsují na nástěnku výsledky!
Hledám svoje jméno... Hlavně můj čas.
26:22:07 "Jooooo kámo daly jsme to do půl hodiny." to byl totiž s kámoškou náš cíl, ona byla ještě o něco rychlejší než já. Já byla tak hrozně moc šťastná!!! A už jsem myslela na to, kdy poběžíme další závod, protože ten pocit je opravdu úžasný! Ani to nejde popsat, to se musí zažít a ty, co to už zažili vědí o čem mluvím!!!
Fakticky miluji běhání. Je to úžasná náplň mého života.
Tenhle závod byl prostě skvělý. Krásné počasí, fajní lidé, parádní atmoška...

Jestli jste to dočetli až do konce tak jsem určitě hrozně ráda. Vím, že jsem na blog už dlouho nic nepřidávala, ale o tomhle jsem se prostě potřebovala sdělit. V tu chvíli jsem totiž byla opravdu šťastná.
Nějak nevím, co bude na blogu dál. Nějak mě to až tak neláká nebo vlastně i jo, ale nejraději bych psala o takovejhle věcech. O sportu, životním stylu, zdravé výživě a tak, jelikož jsem se o to začala hodně zajímat a hrozně mě to baví. Pořád píšu, mám dokonce rozepsanou jednu povídku, která mě baví, sice píšu hrozně hrozně moc pomalu, ale aspoň něco. Tak třeba jí sem časem přidám, uvidí se...


Mějte se skvěle, užívejte a hejbejte se!!!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 David David | E-mail | Web | 10. května 2015 v 13:21 | Reagovat

Včera jsem byl na florbale a v nohách to cítím doteď. To je tak, když člověk není zvyklý a pak je z něj skoro invalida. :-D

2 Vanimaré Vanimaré | Web | 10. května 2015 v 13:59 | Reagovat

Zvládnout vytyčený cíl je pocit k nezaplacení. Gratuluji k úspěchu v běhu. Osobně bych po jednom kilometru odpadla. Možná i dřív. Obdivuji Tvou vytrvalost. :) Pěkný a motivující článek.
[1]: Florbal je super. Taky jsem včera byla na dvě hodinky hrát, ale zatím v nohách nic necítím. Asi to bude tím, že chodím relativně pravidelně. :)

3 Anůše Anůše | Web | 10. května 2015 v 17:33 | Reagovat

[1]: jo taky to občas cejtím, hlavně lejtka, ale je to skvělej pocit, když víš že je to z něčeho sakra dobrýho! :D

[2]: jo s tím cílem s tebou naprosto souhlasím! jinak moc děkuji!! :)

4 Zzz Zzz | Web | 18. května 2015 v 21:49 | Reagovat

Já běhání přímo miluji, člověk si pořádně vyčistí hlavu, ale 5km bych asi nedala. Ten čas je opravdu pěknej, gratuluji.
Já bych náhodou články jako tyto chtěla. Ráda je čtu.

5 Baruš Baruš | E-mail | Web | 10. července 2015 v 13:15 | Reagovat

Jej, 5 km bych asi neuběhla...Obdivuju tě :) A skvěle napsaný článek, ostatně jak vždycky :)

6 fotografia fotografia | E-mail | Web | 25. července 2015 v 19:36 | Reagovat

Ahoj Anůše,

rádi bychom ti oznámili, že v klubu nastaly velké změny (je důležité si přečíst článek, na který budeš mít odkaz pod položkou "Web" u našeho komentáře). Touto cestou se tě chceme zeptat, jestli máš stále zájem být členem našeho klubu. V případě, že ano, dej nám vědět do konce srpna. A to nejlépe na klubový e-mail, případně nám napiš přímo na klubový blog, třeba pod článek s přijímáním členů.
Za Fotografický klub,

Mike a Trimaliny

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama