hora Maunalian

15. března 2015 v 15:05 | Anůše |  Píšu
Ahoj, jsem tu z krátkou jednorázovou povídkou. Je to takový výplod fantazie a možná vám to nebude dávat úplně smysl, ale o tom to je :-) Takže doufám, že se zasníte a ocitnete se také na vrcholku smyšlené hory Maunalian. Přeji příjemné čtení, určitě mě poteší každý komentář, názor.

Už mu pomalu docházely síly. Byla to dlouhá a náročná cesta. Potil se, bolely ho klouby a záda a vlastně celé tělo. Jeho věk už nedosahoval zrovna nejnižšího čísla, ale on věděl, že to musí zvládnout. Už jen několik metrů stoupání. Pomalu se drápal k vrcholku hory Maunalian, s těžkou krosnou na zádech, postupoval rychlostí asi jeden kilometr za hodinu. Opíral se o dřevěnou hůl, kterou si našel na začátku výpravy, a po celou dobu mu věrně sloužila. Občas se chytl za nějaký kámen, či stromek aby se na úzké cestičce vůbec udržel.
Daleko od všeho. Daleko od přátel, rodiny, civilizace, ale měl se skvěle. Nic mu nechybělo. Vlastnil tyhle hory. Bylo to jeho místo, byl tu jenom on. Byl to nepopsatelný a nezapomenutelný pocit.
Přímo před jeho nosem se nacházel vrcholek hory.
Už tam budu. Zvládnul jsem to.
Jeho oblečení bylo úplně propocené. Boty roztrhané. Chodidla bolavá, nateklá od puchýřů. Kolena rozbité od pádu. Ramena spálená od sluníčka, sedřená od popruhů. Ale byl tu!
Dorazil na vrcholek hory jen tak se svalil únavou. Na tváři měl obrovský úsměv, s očí mu tekly slzy radosti. Zavřel oči a šťastně si zakřičel.
Chvíli tam tak ležel a jen se smál a smál. Kdyby ho takhle někdo viděl, asi by si myslel, že je zfetovaný. Vlastně bylo na tom něco pravdy. Byl zfetovaný tou krásou, krajinou kolem něj.
Když se zvednul, rozhlédl se kolem sebe. Měl před sebou to nejkrásnější panorama na světě. Nic nádhernějšího v životě neviděl. Slunce už se blížilo k západu. Předním se táhly hory Neuradského pohoří, jako je St. Krau, Mt. Nepalisa, Audria, Seremana a spoustu dalších. Všechny se tam jen tak nehybně tyčily v krajině a bezstarostně si žily. Mezi hřebem Audrii a Seremany se rozprostíralo obrovské horské jezero Tigi. Jeho hladina byla krásně průzračná a odrážela paprsky slunce. Každý, kdo by se k němu někdy dostal, nemohl by nadšením odolat a hned do něj skočil a celé ho přeplaval. A pak klidně ještě jednou. Pak by vylezl na některou ze skal u jezera jen tak se na ní položil a čekal, dokud by ho slunce neosušilo.
Ve vzduchu si poletovali horští dravci. Pár stromků, které byly posázeny na hřebech hor, se líně pohupovalo ve větru. Na vrcholcích hor se rozprostíraly zbytky zimního sněhu.
Byla to nádhera. Byl doma, splnil si sen.
Už ho ani nezajímalo, co bude dál. Co bude, až slunce zajde. Byl připraven na cokoliv, jelikož všechno co chtěl, už viděl, byl na tom nejlepším místě, kde mohl být a proto nad tady těmi věcmi vlastně ani nepřemýšlel. Byl šťastný a to je to nejdůležitější.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čteš moje povídky?

Ano
Ne

Komentáře

1 Assignment writing service reviews Assignment writing service reviews | E-mail | Web | 31. října 2016 v 11:00 | Reagovat

Certainly a fantastic piece of work ... It has relevant information. Thanks for posting this.
Your blog is so interesting and very informative.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama